Můj příběh po potratu

9. Březen 2009 - 13:44

Je mi 33 let a mám dvě děti (syna 11 a dceru 7 let). Před několika lety jsem nechtěně otěhotněla a pak jsem podstoupila potrat, protože manžel si další dítě nepřál. Na tu interrupci mne poslal on, sama bych určitě nešla, jenže on je ten, kdo nás živí a má za nás zodpovědnost; tak zněly i jeho argumenty. Zákrok se napoprvé nepovedl a já musela na opakování. Pak začaly psychické potíže, hlavně výčitky. Vím, že to zní divně, ale vrací se mi stále a pokaždé naprosto v nečekaný okamžik.

Můj muž je o 18 let starší, tichý a zamlklý typ. Jeho první manželství ztroskotalo a pokud vím, jeho první žena byla na interrupci dvakrát, ale podle muže vždy z vlastní vůle. Jenže já jsem asi jiná. Nevím, jestli si to uvědomuje. Hned po tom druhém zákroku a vlastně i po tom prvním se ke mně choval jakoby se nic nestalo, byl zcela chladný. Já jsem po čase musela kvůli nočním můrám, ve kterých mě budil malý chlapeček s výčitkou, že jsem ho nechala zabít, vyhledat psycholožku. Ta byla moc milá a úžasná, dá se říct, že mne hned napoprvé postavila na nohy. Léky, co mi napsala, jsem ale nezačala nikdy užívat a vlastně jsem k ní pak už nikdy nešla. Vím, že to je chyba, ale já se styděla sedět v čekárně plné lidí.

Teď, ať vyvstane jakýkoliv problém, tak se vše vrací, a když se hodně ovládám, aby moje děti a okolí nic nepoznalo, tak začnu mít nepříjemný tik v oku, celá se zpotím a je mi fyzicky strašně zle. Nemohu najít cestu zpět k manželovi. Je mi odporný a nechci s ním nadále žít. Jsem už velmi dlouho rozhodnuta odejít, ale mojefinanční možnosti jsou samozřejmě dosud velmi omezené. Dnes mi ráno řekl, že kvůli tomu, že o rozchodu uvažuji, se zabije. Už takto vyhrožoval několikrát za celou dobu od potratu, kdy já k němu cítím naprostý odpor, a vždy čekal, že se slituji a vrátím. Jsem zoufalá a na dně a nevím, jak dál pokračovat v řešení téhle naší situace. Nechci ho odtrhnout od dětí, ale chci, aby mě nechal jít. Hrozně mi ublížil a neumím mu to odpustit. To dítě... A já ho vždy psychicky podporovala. Dnes mám mít pohovor kvůli případnému novému zaměstnání a vůbec nevím, jak to zvládnu. Pro mne je náročné žít obyčejný život.

Eva